Alžírsko

David Khol | 11.5.2009

V posledních letech mnozí analytici upozorňují na možnost obnovení studené války. Současné Alžírsko není Alžírskem let osmdesátých, kdy v zemi panoval socialistický systém. Alžírsko vstoupilo do jednadvacátého století jako stát konsolidovaný, se silnou úlohou armády, autoritativní formou vlády. Alžírsko není nikým ohrožováno, přesto zde dochází k velkému zbrojení.

Alžírsko

Alžírsko a nové bojiště studené války

     V posledních letech mnozí analytici upozorňují na možnost obnovení studené války. Konfliktu mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, který přitom již dávno rozpadem sovětského impéria skončil. Většinou bývá poukazováno na poměrně značný ekonomický růst konsolidovaného Putinovského Ruska, které navíc se vrátilo k tradičnímu ruskému důrazu na zbrojení. Často bývá poukazováno na nedávnou válku v Gruzii, kdy Rusko poprvé od rozpadu Sovětského svazu zahájilo vojenskou akci proti cizímu nezávislému státu, byť tento stát byl součástí bývalého Sovětského svazu. Tato studená válka ale zřejmě začala již mnohem dřív a je jen logickým pokračováním studené války předchozí. Lze jen těžko předpokládat, že by někdy došlo k nějakému otevřenému střetu v Evropě, dá se ale po zkušenostech ze studené války předpokládat, že dojde k různým lokálním střetům, které ale budou mít globální dopad. Dějištěm a původcem jednoho z těchto střetů může být i severoafrické Alžírsko.

Současné Alžírsko

     Současné Alžírsko není Alžírskem let osmdesátých, kdy v zemi panoval socialistický systém, v mnohém podobný socialistickým systémům střední a východní Evropy, s nimiž ostatně tento systém rozsáhle spolupracoval. Není ani Alžírskem let devadesátých, kdy pád předcházejícího socialistického systému způsobil nástup jak socialistických (Fronta socialistických sil - FFS), tak i Islamistických ( Islámská fronta spásy – FIS) radikálních hnutí, což vedlo až ke krvavé občanské válce. Alžírsko vstoupilo do jednadvacátého století jako stát konsolidovaný, se silnou úlohou armády, autoritativní formou vlády a rostoucími ambicemi. Tyto ambice jsou podpořeny rostoucím počtem obyvatelstva, především pak ale poměrně značně rostoucí ekonomikou, opírající se zejména o těžbu ropy a zemního plynu. Právě rostoucí ceny těchto strategických komodit přináší alžírskému systému poměrně značné zisky, které jsou v značné míře investovány do rozsáhlého zbrojení.

Alžírsko a zbrojení

     Současné zbrojení Alžírska představuje velice zvláštní, méně známý fenomén. Ačkoliv stát není prakticky nijak a nikým ohrožován, dochází zde k velkolepým nákupům vojenské techniky, zejména pak v tradičně spřízněném Rusku, které navíc je dnes ochotno svou vojenskou techniku prodat prakticky komukoliv. Tyto nákupy jsou vskutku velkorysé, předstihující nákupy, které provádí Chávezova Venezuela nebo Irán. Podle smluv uzavřených již v roce 2006 a smluv následujících nakoupí Alžírsko až 44 stíhacích letounů SU-30, protivzdušná obrana obdrží systémy S-300 Pancir, pozemní vojsko obdrží 300 tanků T-90. Má být provedena rozsáhlá modernizace tanků T-72 v počtu 250 kusů, modernizace 300 bojových vozidel pěchoty BVP-2, modernizováno má být i dělostřelectvo. Poněkud ve stínu těchto nákupů stojí válečné námořnictvo, kde sice nejsou plánovány žádné větší nákupy, ale zato dochází k modernizaci většiny jednotek dodaných v 80 letech minulého století, díky nimž alžírské námořnictvo patří k nesilnějším v regionu. Úhrnná hodnota těchto kontraktů má přesahovat hodnotu 8 miliard dolarů.

Alžírsko

Alžírsko se připravuje na válku

     Naskýtá se otázka, k čemu tyto gigantické nákupy v zemi, která je stále zemí rozvojovou a kde značná část obyvatelstva stále ještě trpí chudobou, k čemu hromadění zbraní, když žádná z okolních zemí Alžírsko nijak neohrožuje a nemá vůči němu žádné nároky. Lze tedy usoudit, že Alžírsko se připravuje na válku kterou samo zahájí. Již nyní alžírské zbrojení vyvolává v celé oblasti nestabilitu. Začínají se zde projevovat prvky závodů ve zbrojení. S odpovídajícími zbrojními akvizicemi začalo Maroko, zakoupivší americké letouny F-16, probíhají jednání o dodání francouzských strojů Rafale, dochází k posilování námořnictva. Do přezbrojování se pustila i Kaddáfího Libye, zbavivší se nedávno mezinárodního embarga. Vyzbrojování obou těchto států ale stále zaostává za vyzbrojováním Alžírska, které navíc plánuje další akvizice. Celá situace se stává čím dál napjatější se značnou pravděpodobností otevřeného konfliktu. Možností a scénářů takového konfliktu je hned několik. Jako zřejmě nejlogičtější terč takového útoku se jeví Maroko. Stát, který pro Alžírsko vždy představoval protivníka – animozita jak mezi vládnoucími skupinami, tak i mezi prostým obyvatelstvem je poměrně značná. Již několikrát ostatně došlo k napětí, které sice zatím nikdy v otevřený konflikt nepřerostlo, ale které je stále velice intenzivní.

Alžírsko čeká na vhodnou příležitost

     Dalo by se říci, že dnes se čeká jen na vhodnou příležitost. Takovou příležitostí může být zintenzivnění bojů na Západní Sahaře, kde dosud (i přes několikráte proklamované příměří) bojuje Fronta Polisario proti marocké nadvládě za osamostatnění této bývalé španělské kolonie. Fronta Polisario v minulosti byla značně podporována ze strany Alžírska, na jehož území se ostatně dodnes nacházejí uprchlické tábory Saharujců. Bylo by velice jednoduché někdejší pomoc obnovit, respektive zesílit, tím by se Maroko ocitlo v bezpečnostní krizi a jeho obranyschopnost by zákonitě byla zásadně oslabena. Je zřejmé, že takováto podpora by nezůstala bez utajení, Maroko by provedlo protiakci a právě ta by byla vhodnou záminkou pro frontální útok alžírské armády.

Libye jako potencionální cíl

     Druhým potenciálním cílem je Libye. Tento stát relativně malým počtem obyvatel, hrající roli téměř regionální mocnosti zaznamenal v posledních letech značnou proměnu. Stát, který byl takřka symbolem mezinárodního terorismu, podporující různé Islamistické skupiny po celém světě, vyhrožující Spojeným státům odpálením raket na New York se proměnil v stát s takřka prozápadní politikou a částečně se otevírající ekonomikou. Nicméně na podstatě systému se v podstatě nic nezměnilo. I nadále přes četné své proklamace a oficiální doktrínu Zelené knihy zůstává osobní diktaturou Muamara Kaddáfího, resp.jeho rodiny.. Vzhledem k relativně pokročilému věku Kaddáfího je již dnes diskutována otázka jeho nástupce a jasně se ukazuje, že žádný případný nástupce dosud nebyl nalezen, resp. dosud se nikdo takový nevyprofiloval. Dá se tedy odhadnout, že v případě Kaddáfího smrti by se země ocitla ve značném chaosu.

Libye disponuje množstvím balistických raket

     Právě takovýto okamžik by byl vhodný pro rozpoutání konfliktu, jehož účelem by bylo obsazení části libyjského teritoria, resp. libyjských nalezišť ropy. Takovýto konflikt by ale měl poměrně dalekosáhlé důsledky zřejmě větší než potenciální konflikt s Marokem. Již dnes Libye disponuje poměrně značným počtem balistických raket a podle některých zdrojů i malým počtem jaderných hlavic. Již omezené použití jaderných zbraní ze strany bránící se libyjské armády by znamenalo ekologickou katastrofu a fatální poničení Alžírského vnitrozemí. Z tohoto důvodu lze případnou válku proti Libyi považovat za zřejmě nejméně pravděpodobnou.

Alžírsko na mapě

Konflikt s Tuniskem

     Proto jako zřejmě nejpravděpodobnější se jeví konflikt s Tuniskem. Relativně malé Tunisko mnohdy působí, jakoby se do této oblasti ani nehodilo. Současný systém nelze plně označit za demokratický, spíše za autoritářský, ale každopádně ze všech států oblasti za nejprozápadnější. Oproti jiným státům také se jeho hospodářství neopírá o těžbu ropy, ale spíše o velice rozvinutý turistický ruch. Oproti jiným státům má také Tunisko jen poměrně malé ozbrojené síly, pouze cca 35 000 vojáků a jeho letectvo disponuje jen menším množstvím starších amerických F-5. Přitom vnitropolitická situace v zemi není nijak růžová.

Tunisko a krásné slunečné pláže

     Země je sužována poměrně vysokou nezaměstnaností, v důsledku čehož roste síla různých radikálních, často Islamistických skupin, které se často uchylují i k otevřeným teroristickým útokům. Již menší podpora těchto skupin a jejich následná aktivizace by mohla celou zemi zásadně destabilizovat, což by bylo vhodnou záminkou pro anexi ze strany alžírské armády. Mohlo by dojít k anexi menších částí tuniského území, především těch,na kterých se vyskytují ložiska ropy. Mohlo by dojít k vytvoření loutkového státu, jehož vláda by byla defakto podřízena Alžíru, irácký scénář okupace Kuvajtu je stále lákavý. Tunisko většina lidí vnímá díky historickým památkám a krásným slunečným plážím jako místo pro ideální dovolenou. Ale až nad hlavami slunících se turistů poletí stíhačky s výsostnými znaky alžírského vojenského letectva, pak si budou moci teprve plně uvědomit, že se nacházejí na bojišti nové studené války.

 

Rubriky

Newsletter

Chcete-li být zdarma informováni o novinkách a článcích, vložte svůj e-mail.

POLITIKA.CZ POLITIKA.CZ Společensko politický online magazín

Politika.CZ Kontakt | RSS | Odkazy

Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu redakce je zakázáno kopírování a nedovolené šíření veškerého obsahu serveru!
Redakci můžete kontaktovat na email: politikacz@centrum.cz, nebo využít kontaktního formuláře.

ISSN 1803-6562